Šifry pro děti

Substituční šifra vymění každé písmeno textu za jiný znak podle pevného pravidla. Tím znakem může být jiné písmeno, jako u Caesarovy šifry. Může to být také číslo, skupina jedniček a nul jako u binárního kódu, nebo buňka bodů jako u Braillova písma. Od šifry k šifře se mění pravidlo a pravidlo je klíč: kdo ho zná, zprávu přečte. Ostatní na něj musí přijít.

Právě proto se na substitučních šifrách dá dobře učit. Celé pravidlo se vejde do jedné věty a dá se použít tužkou a papírem. Vyluštit klíč cizí zprávy je pak náročný úkol, který dítě zvládne. Seznam je seřazený od šifry bez jakéhokoli klíče až po tu, která tři století odolávala dospělým.

U Caesarovy a Vigenerovy šifry je pravidlo veřejné a tajný zůstává jen klíč. Dítě chce prolomit právě to tajemství. U Caesarovy šifry je jen 25 možností a poctivá cesta vede přes všechny: dešifrátor je vypíše a nahoru zařadí ten výsledek, který se nejvíc podobá běžnému textu. Počítání písmen vede k cíli rychleji. V češtině psané bez háčků a čárek jsou nejčastější písmena E a A a nejčastější písmeno šifrového textu bývá jedno z nich, posunuté; vzdálenost mezi nimi je klíč.

U Vigenerovy šifry prosté počítání selže, protože se totéž E v textu mění na různá písmena podle pozice. Zbývá hledat v šifrovém textu opakující se úseky a měřit vzdálenost mezi nimi, která bývá násobkem délky klíče. Jakmile délku znáte, chová se každá pozice klíče jako Caesarova šifra a prolomíte ji stejně. Je to práce pro trpělivého dospělého, a proto má šifrovačka s Vigenerovou šifrou nápovědu ke klíči.

Římské číslice a ASCII tabulka jsou soustavy zápisu. Ve hrách se přesto objevují ve stejné roli jako šifry: dítě je ještě nezná a za odpoledne se je naučí. Obě stránky mají celou tabulku a převodník ke kontrole.